Rokokový zámek s prvky klasicismu byl postaven pro Františka Antonína Nostice v roce 1767 – 75 podle návrhu stavitele Antona Haffeneckera do již předem rozvrženého a vybudovného areálu. Budova zámku celé stavební úsilí završila. V roce 1780-90 byla přistavena na severní straně boční křídla v pravém úhlu, mezi nimiž vznikl čestný dvůr. Původní budova byla obdélníková , dvoupatrová, s mansardovou střechou, členěná na vstupní zahradní fasádě trojicí rizalitů, z nichž střednímu je představen sloupový balkón. Zahradní fasáda je člena v rustikovaném přízemí lizénami a obdélníkovými okny, na pilastry dosedají ve 2. patře mohutné konzoly a na půlící římsou obdélníková okna.
Obě patra rizalitů spínají pilastry, při střední ose středního rizalitu polosloupy. Boční přistavěná patrová křídla jsou jednodušší, členěná lizénami. Vnitřní výtvarná výzdoba zámku je dílem Josefa Hagera (hlavní sál v 1.patře) a Václava Ambrozziho (zámecká kaple sv. Alžběty purinské). Z kaple jsou dnes zachovány jen fragmenty – původně zaujímala část přízemí a 1. patra v západní části hlavní budovy. V západním křídle bylo také v 1. patře zámecké divadlo, také již neexistující.
K zajímavostem zámku patří, že zde v letech 1776-1785 působil J. Dobrovský jako vychovatel. V roce 1775 na zámku vztyčil dr. Jan Tadeáš Klinkoš první hromosvod v Čechách.
Na jižní průčelí zámku navazovala francouzská zahrada přecházející v anglický park, kdysi jeden z nejkrásnějších v Čechách.
V roce 1945 byli Nosticové vyhnáni do Rakouska. V zámku byla dříve Slovanská kolej, od 50. let politická škola pro odboráře a od 60. let nemocnice. Dnes je zámek v majetku obce Měšice a slouží jako Nemocnice – centrum integrované onkologické péče.
Zámecká kaple
Zámecká kaple se nachází v I.patře západní části průčelního traktu. Kaple je zdobena třemi malovanými figurálními výjevy, znázorňujícími cyklus podobenství – podobenství o rozsévači, hostina Kristova, návrat ztraceného syna. Malby jsou datované rokem 1775, jako autor je uváděn Václav Ambrozzi.
Kaple je zasvěcena svaté Anežce Durynské.
Oltář
V původně dvoupatrové kapli byl dříve umístěn barokní oltář. Jeho autorem byl Václav Prachner. Oltář nesl obraz svaté Alžběty Durynské, rovněž od Václava Ambrozziho.
Věžní hodiny
Velký hodinový stroj je dílem Sebastiana Londenspergera, proslulého pražského královského hodináře 18. století (v letech 1732 – 1776 byl hodinářem a správcem velkých věžních hodin katedrály sv. Víta pocházejících z doby Rudolfa II). Na kyvadlové tyči je osazen mosazný štítek se signaturou výrobce: 1774 SEBASTIAN LONDENSPERGER KÖNIGLIG: HOF UHRMACHER PRAG.
Součástí hodinového stroje mají řemeslně velmi dokonale propracovány detaily, často zdobené barokními dekorativními prvky. Rohové svislé pásnice rámu jsou ukončeny osmibokými mosaznými kuželkami, na ovládacích pákách bicích strojů jsou osazeny ploché mosazné barokní ornamenty. Ručky kontrolního ciferníčku jsou bohatě prořezávány. Na vrcholu ciferníčku je osazena zlacená barokní ažurovaná kartuš.
Ložiska čepů jsou ocelová, se čtyřhranným otvorem usnadňujícím mazání a odvod nečistot z kluzných ploch. Spoje na rámu jsou až na výjimky šroubové, na soukolích klínové.
Kotva krokového mechanismu je tvořena mosaznými rameny s omezeně stavitelnými ocelovými paletami. Doba 1 kyvu je 1, 385 sec, 1 otáčka krokového kola trvá 49,87 sec. Teoretická (činná) délka kyvadla je 190,86 cm. Kyvadlová tyč je železná, seřizovací matka chodu stroje je v její horní části u hodinového stroje. Čočka kyvadla je plechová, jednostranně vypouklá, naplněná zátěží. Lopatky bicího stroje čtvrťového byly pravděpodobně již bezprostředně po zhotovení ubroušeny pro nedostatek místa nad rámem stroje. Hodinový stroj je poháněn pískovcovými závažími zavěšenými pod strojem přes jednoduchý kladkostroj složený z volné a pevné kladky na ocelových (původně konopných) lanech. Pro dráhu závaží je pod strojem vybudována prkenná šachta, dno šachty je v úrovni stropních trámů horního patra zámku. Hloubka šachty je 650 cm od spodního okraje rámu stroje.
Rozvody točivého momentu mají mosazná ozubená kola, hřídele se odvalují s minimálním třením po velkých mosazných rolnách, takže i přes značnou délku hřídelí je v systému rozvodu velmi malý odpor a torzní napětí. Hodinový stroj je umístěn na dřevěném podstavci v malé místnosti na půdě zámku. Místnost je osvětlena okénkem ve střeše.
Ciferníky hodin:
Jeden ciferník je umístěn v průčelí budovy ve vrcholu středového rizalitu v bohaté štukové kartuši s motivy lastur a akantů. Druhý ciferník je umístěn obdobně na protilehlé jižní straně, je orientován do zámeckého parku. Ciferníky mají průměr 148 cm.
Ciferníky jsou dřevěné, byly potaženy nestejně silnými nevelkými pláty železného plechu o velikosti max. cca 28 x 38 cm, přibitými železnými kovanými hřebíčky. Na plechový potah pak byly přibity železnými skobičkami římské cifry vystřižené z měděného plechu, mírně bombírované, původně zlacené v ohni. Mezi ciframi jsou osazeny půlící značky ve tvaru kosočtverce s konkávně prohnutými stranami. Uvnitř ciferníku hodinového (I-XII) je osazen minutový ciferník s vyznačenými čtvrthodinami I – IIII. Cifry jsou lemovány třemi vyzlacenými soustřednými kruhy se středem ve středu ciferníku.
Některé z cifer především severního ciferníku (malé cifry III a IIII z minutového ciferníku, velké cifry X, XI a dvě kosočtverečné značky hodinového ciferníku a cifra X jžního ciferníku) byly zhotoveny z originální měditiskové desky známé mapy Čech v podobě růže – Bohemiea Rosa, kterou nakreslil Kristián Vetter pro historické a vlastivědné dílo jezuitského kněze, významného dějepisce barokní protireformace a velkého vlastence a obránce českého jazyka Bohuslava Balbína Epitome historica Rerum Bohemicarum – Výtah z českých dějin.
Ručky mají kovaná železná ramena, ručkové plochy jsou z měděného plechu. Hodinová ručka je větší a delší, minutová ručka je menší a kratší, dosahuje zhruba k obvodu vnitřního ciferníku. Hodinová ručka je na hřídeli upevněna šroubem, minutová klínem. Protizávaží ruček jsou tvořena stylizovanými slunci s 10 paprsky. Měděné části ruček byly rovněž původně zlaceny v ohni.
Způsob odbíjení zvukového systému:
Na dva bronzové cimbály umístěné ve vížce ve tvaru vázy osazené na hřebeni střechy v ose zámku. Menší čtvrťový cimbál o průměru 39 cm a větší hodinový cimbál o průměru 54 cm byly zhotoveny roku 1774 Johannem Georgem Kűhnerem, Praha. Při spodních okrajích cimbálů jsou reliéfní signatury I. G. K. 1774.
Údržba:
O údržbu a správu věžních hodin se stará ak. soch. Petr Skála, restaurátor věžních hodin s restaurátorskou licencí Ministerstva kultury ČR, správce Staroměstského orloje, soudní znalec v oboru věžních hodin.
Více informací naleznete ZDE