Historický vývoj
Rod Nostitz-Rhieneků a pakoměřické panství
Ves Měšice přešla do vlastnictví rodu Nosticů roku 1651. Koupil ji Jan Hartvík Nostic-Rieneck, pozdější nejvyšší komoří Království Českého. Dle libeňského urbáře z roku 1652 se v té době ve vsi nacházela středověká tvrz, panská krčma, dvě stavení a tři rybníky. [1]
Současný pozdně barokní zámek nechal spolu s celým barokním areálem zbudovat František Václav Nostic-Rieneck jako hlavní sídlo rodu Nosticů. Celý areál byl dokončen jeho synem Františkem Antonínem Nostic-Rieneckem. Zámek byl vystavěn namísto již nevyhovující renesanční tvrze. Rodu Nosticů v té době kromě vsi Měšice patřilo i celé rozsáhlé pakoměřické panství. Právě v nedalekých Pakoměřicích do té doby Nosticové pobývali.
Vznik barokního areálu jako hlavního sídla rodu Nostitzů
Velkolepá přestavba celého areálu začala ve 40. letech 18. století dle jednotného kompozičního schématu. Nejdříve byla ve 40. a 50. letech vystavěna vesnice, respektive její dvě symetrické části. Poté byl v 60. letech vystavěn monumentální hospodářský dvůr a drobnější objekty, vše v přísné osové symetrii. Samotný zámek byl do již připravené kompozice postaven v letech 1767-1775 a následně v letech 1780-1790 zvýšena obě zámecká křídla. Na jižní straně zámku byla zřízena francouzská zahrada. Na severní straně byl areál završen výstavbou pavilonu pro ustájení hříbat, přilehlou menší francouzskou zahradou a závodištěm. Jako součást krajinotvorby areálu byly v 60. a 70.letech vysázeny dvě symetrické části bažantnice/obory (dnes Malá a Velká bažantnice), které na severu navazují na objekt pavilonu a přilehlé závodiště a rozevírají tak areál do okolní krajiny. Takto jej zachycují mapy josefínského vojenského mapování z roku 1783. [2][3]
„České Versailles“
PhDr. RICHARD BIEGEL, Ph.D., ředitel Ústavu pro dějiny umění Filosofické fakulty Univerzity Karlovy
Měšický zámecký areál byl součástí celého pakoměřického panství, které rod Nosticů po staletí budoval. S měšickým panstvím byly soustavou alejí propojeny další hospodářské dvory vybudované v okolních vesnicích. [3][4]
Stavební akci, která probíhala téměř 3/4 18.století a vtiskla Měšicím a okolní krajině stávající ráz, započal hrabě František Václav Nostic, a dokončil ji jeho syn František Antonín, nejvyšší purkrabí pražský. Architektem stavby vlastního zámku byl dvorní architekt Antonín Haffenecker. Vzhledem k tomu, že A. Haffenecker vstoupil do pražského cechu až roku 1752, nelze jej nejspíše považovat za autora celkového ideálního návrhu z první poloviny 18. století. Díky doložení podílu hradního tesaře Josefa Löfflera a kameníka Františka Lauermanna na výstavbě vsi – řemeslníků, kteří byli častými (Löffler výhradním) spolupracovníky nejvýznamnějších českých barokních architektů K.I. Dientzehofera a následně A.Luraga, lze nejspíše považovat za autora celkové koncepce jednoho z jmenovaných. [2][5]
V následujících desetiletích byla francouzská zahrada upravena do nového krajinářského stylu. Anglický park je prvně doložen v roce 1826. V návaznosti na zámecký park byla ještě vysázena a typickým systémem průhledů připojena třetí bažantnice “Na křížku”, která spojovala zámek s nedalekým kopcem. Park byl rovněž propojen s oběma částmi původní bažantnice dvěma úhlopříčnými alejemi. V tomto stavu zachycují areál mapy stabilního katastru z roku 1842 (průhled je patrný na III. vojenském mapování z roku 1869). [2][3][6]
Park patřil v 19. století k jednomu z nejvýznamnějších arboret v Čechách. Byla zde shromážděna jedinečná sbírka okrasných dřevin. [7][8][9]
Umělecký a historický význam
Měšický zámecký areál představuje zásadní mezník v české zámecké architektuře. Je prvním a zároveň nejvelkorysejším příkladem velké šlechtické rezidence, která se v Čechách objevila na sklonku 60. let 18. století. Měšická rezidence zahrnula do výstavby kromě zámku i urbanismus celého okolí. [5][10]
Měšický velkolepý urbanistický koncept je na našem území zcela ojedinělý.
prof. Ing. arch. Akad. arch. VÁCLAV GIRSA, vedoucí Ústavu památkové péče Fakulty architektury ČVUT
Kompozice měšického zámeckého areálu je mimořádně velkorysá. Samotný zámek sestává z obdélné stavby, rozčleněné do tří pavilonů. Směrem k hospodářským dvorům jsou k hlavní budově připojena dvě boční křídla. Na ně navazují solitérní příčné pavilony, které spolu s dalšími obdobnými pavilony za příčnou osou areálu kompozici rozevírají a spojují tak zámek s dlouhými a opět odsazenými hospodářskými křídly. Na hlavní ose je jako protějšek zámku umístěn přízemní pavilon, který se opět rozevírá směrem k navazujícím symetrickým bažantnicím. [5][11]
Uvedený velkolepý urbanistický koncept zámku s přiléhajícím okolím nemá v české a možná ani středoevropské architektuře obdoby. “Měšický” typ rezidence přinesl typologický obrat v české zámecké architektuře a pokusil se spojit středoevropský koncept solitérní rezidence s typicky domácím “gradujícím” čestným dvorem sestaveným z hospodářských budov. [5]
Celý rozsáhlý komplex zámku s parkem a urbanismem jeho okolí je významnou a ojedinělou ukázkou prostorotvorné monumentality vnesené do prostředí středočeské krajiny, kde umělý barokní geometrický plán definuje celé široké okolí sídla a rozvíjí další krajinné struktury, které do značné míry dodnes určují charakter krajiny. [7]
Jedná se zde o skutečné francouzské vlivy vyznačující se zvládnutím rovinatého území, kterým je proložena řada komunikačních os organizujících rozsáhlý výsek krajiny – zámek, park, hospodářský dvůr, vesnici, bažantnice a aleje. V rámci těchto rovinných kompozic, v Čechách spíše ojedinělých, lze ze starších příkladů jmenovat zejména Kaňkův Dvůr s trojicí souběžných alejí (v 19. století zrušeno). V Měšicích se uvedené řešení zachovalo takřka neporušené, což již samo o sobě vytváří zcela jedinečný a prvořadý památkový celek. [2][5]
Jedná se o jednu z nejvýznamnějších zámeckých realizací závěrečného období baroka na našem území. Míra dochování areálu je i přes veškeré pozdější narušení taková, že si uchovala veškeré podstatné rysy a je v našem památkovém fondu nezástupná. [2]
Historické mapy zámeckého areálu
1783 (I.vojenské mapování)
1842 (stabilní katastr)
1852 (II.vojenské mapování)
1856 (Mapa pakoměřického panství)
1880 (III.vojenské mapování)
Literatura
[1] Libeňský urbář, 1652
[2] Ověřovací studie regenerace areálu zámku v Měšicích – Girsa AT, 1991
[3] Appendix B – Historické mapy
[4] Ilustrovaná encyklopedie českých zámků, P.Vlček, 2001
[5] Mezi barokem a klasicismem – R.Biegel, 2012
[6] Měšický zpravodaj červen 2010, str. 12 http://mesice.org/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=9344&id_dokumenty=4438
[7] Slavné zahrady a parky Středních Čech, J.Hendrych, J.Kupka et al., 2011
[8] České zámecké parky a jejich dřeviny, K.Hieke, 1984
[9] Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, B.Pacáková, 2004
[10] Barokní architektura v Čechách – P.Macek, R.Biegel, J.Bachtík, 2015
[11] Appendix A – Kompoziční schémata
[12] Tereziánský katastr český, Svazek 3, Dominikál, 1757